Historie kryoterapie

Kryoterapie neboli chladová terapie je využívána již od pradávna. Přikládání ledu na rány využívali již staří Egypťané či Římští vojáci na válečných taženích. Používal ji také zakladatel medicíny Hippocrates. Před více než sto lety německý vědec pastor P. Kneip skočil do ledového Dunaje, aby se vyléčil ze zánětu plic a dokázal tak, že i nejtěžší onemocnění lze překonat díky stimulaci účinku spontánního vyléčení.

V 70. letech minulého století vypracoval japonský vědec prof. Toshiro Yamauchi [Jamauči] novou metodu léčení s použitím nízkých teplot (do -180°C.). Výsledky práce japonského vědce mluví samy za sebe. Za pouhých 10 let prošlo jeho klinikou cca dva tisíce pacientů s nejzanedbanějšími podobami revmatických onemocnění. Asi 80% pacientů se téměř úplně zbavilo bolestí a vrátilo se do plnohodnotného života. V roce 1979 referoval prof. Yamauchi o své metodě na revmatologickém kongresu ve Wiesbadenu.

Praktičtí Němci rychle pochopili logiku a klinický smysl této myšlenky, a již v roce 1984 začal fungovat na klinice profesora R. Frickeho kryoterapeutický modul. Prof. Reinhard Fricke zkoumal a prokázal léčebný vliv extrémního chladu na zánětlivá a kožní onemocnění a významě tak přispěl k rozvoji kryoterapie v Evropě. Rovněž tak prof. Z. Zagrobelny polský odborník, který postavil v roce 1989 druhou kryokomoru v Evropě a třetí na světě. Dnes již více jak 30-ti leté zkušenosti z Německa, Rakouska, Polska, Slovenska i Česka jednoznačně prokázaly pozitivní léčebný efekt kryoterapie na lidský organismus.